Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

MIROSLAV HALAŠTA

PŘEDSEDA

 

JUŘINKA

   Členem TJ Juřinka jsem se stal v průběhu mých studií v průběhu 70-desátých let, jako hráč volejbalového oddílu. Těžko říct přesně kdy, protože tenkrát volejbalová základna v okolí byla poměrně široká a volejbalové zápasy a turnaje se hrávaly spontánně mezi vesnicemi běžně při různých příležitostech a oslavách. Hrávali muži, ženy a běžně i smíšená mužstva. Členem výboru TJ Juřinka jsem se stal v roce 1995, jako zástupce volejbalu. V těchto letech už začal být volejbal na ústupu, fotbal začal převažovat nad volejbalem, rostla fotbalová členská základna a začal se rozvíjet mládežnický fotbal. V roce 2000 odstoupil starý výbor, byl nahrazen novým a já byl zvolen za předsedu TJ, kterým jsem až dodnes. Od tohoto roku pod hlavičkou TJ Juřinka působí jenom oddíl fotbalu.

SPORT

   Mimo volejbalu, neberu-li školní aktivity, jsem žádný jiný sport aktivně neprovozoval.

ÚSPĚCHY

   Za jednoznačný úspěch musím označit mé působení ve výboru jako předsedy TJ. Na Juřince se v tomto období sešli výjimeční lidé ( výbor, trenéři, asistenti trenérů ) a nevídaným způsobem pozvedli mládežnický fotbal i fotbal dospělých. V kategorii vesnických oddílů jsme svými aktivitami určitě na špici. Po dobu těch 17 let co jsem ve funkci předsedy máme obsazeny všechny mládežnické kategorie a mužstvo mužů postoupilo z okresního přeboru až do krajského přeboru.

KOLEGOVÉ A RODIČE

   Od začátku mého předsedování jsem měl štěstí na spolupracovníky ve výboru, ale i na dobrovolné trenéry, rozhodčí laiky, ale i na rodiče dětí, kteří dovedli vytvářet úžasnou atmosféru v oddílu. Rodiče byli přítomni na domácích zápasech, jezdili s nimi po venkovních zápasech a pomáhali organizovat turnaje a zájezdy. Zkrátka vytvářeli kolektiv.  A tu jsem trefil současné problémy fotbalu na hlavičku hřebíku. Bez rodičů to zkrátka nejde. Ti jsou v první řadě, kteří musí své ratolesti podporovat, vozit a vést k fotbalu. Bez této podpory je celý fotbal ve slepé uličce. Ale co si mají rodiče myslet, když vidí v televizi, když čtou v tisku, jaké kauzy dovede fotbal vytvářet. Takový rodič své dítě na hřiště těžko dovede. “Pane Pelto, děkujeme”. U mládežnického fotbalu trenéři bez rodičů nic nezmůžou. Nebude zájem rodičů nebude fotbal, ať je trenér třeba zlatý. Jednoznačná rovnice. Všichni trenéři jak mládeže, tak dospělých, musí z hráčů vytvořit tým, musí vytvořit kolektiv, kde jeden na druhého spoléhá a neselže a z malicherných důvodů se nevykašle na ostatní. Jinak všem našim trenérům, současným i minulým, děkuji za volný čas, který věnovali Juřinskému fotbalu na úkor svých rodin a koníčků. Ale to je život. Jest-li chci něčeho dosáhnout není to zadarmo.

FOTBAL

   Od nástupu do funkce mi bylo zřejmě, že přibývají nové sporty a ty budou odčerpávat, jak mladé sportovce, tak činovníky a taky fanoušky. Myslím, že to viděla celá fotbalová veřejnost mimo nejvyššího fotbalového vedení. I když prošel fotbal tzv. “Fotbalovou revolucí”, kterou reagoval na nové trendy v automatizaci zpracování dat, tak šlo jen o technickou záležitost. Na udržení a rozšíření členské základny žádné pořádné projekty nesměřovaly. Spíše ji ovlivňovalo negativní dění ve fotbale. V posledních letech jsou jednoznačné snahy koncentrovat a profesionalizovat fotbalové oddíly a budovat fotbalové akademie. Můj názor ano, ale již nebude s kým. A když, tak řekněme z průměrných fotbalistů. Vedení fotbalu totálně zaspalo. V podstatě celé mé funkční období, mimo řekněme posledních 5-ti let, byla podpora “vesnického” a mládežnického fotbalu na vedlejší koleji. A fotbal a tím i profesionální fotbal je tam, kde je. Podle mne cesta zpátky do úrovně fotbalu 90-tých a několika dalších let nevede. Co s tím. Něco se ve vedení fotbalu děje, ale nepočítejme s tím, že se něco změní.

BUDOUCNOST

   Na tomto místě musím jednoznačně vyslovit názor, jak dále. Bez podpory našich obcí, měst, krajů a případně na příslušných ministerstev nikam nedojdeme. Obracejme se na ně.

 

Ing. Miroslav Halašta, předseda TJ Juřinka,z.s.